Sezóna 1965 ve Formuli 1: Velká Británie opět deptá veškerou konkurenci
60. léta minulého století byla ve formuli 1 zcela podřízena Velké Británii. Jejich dominance je tak nepopiratelná jak z pohledu jezdce, tak z pohledu týmu. Bohužel, nejelitnější automobilový závod je tak dynamický, že už při prvních startech v následujícím roce 1965 je jasné, že už nic nebude jako dřív. Po triumfu mladých John Surtees a Ferrari v roce 1964 se euforie „černých koní“ nikdy nedokázala přenést a bitvu přenechali zkušenějším jezdcům.
Kalendář v roce 1965 zahrnuje 10 startů, v rámci kterých musí být určen nový mistr světa. Na scéně se nepřekvapivě objevuje jméno Jima Clarka, který spolu s Lotusem útočí na světový titul. Jeho velký rival Graham Hill také pokračuje v rehabilitaci s BRM po zklamání z minulé sezóny. Na pódiu se objeví i skvěle fungující Jackie Stewart za BRM, který překvapivě triumfoval v Monze na Velkou cenu Itálie. Všichni tři britští jezdci a všichni tři z britských týmů.
Jim Clark, který usiluje o svůj druhý titul mistra světa ve formuli 1, je nepolapitelný. Vyhrál 6 z 10 startů a nechal za sebou všechny své konkurenty. Titul je opět ve Velké Británii. Stupně vítězů opět doplňují britští piloti - Graham Hill a Jackie Stewart.
Mezi konstruktéry se očekává, že titul připadne Lotusu. Británie má však další dva důvody k oslavě - BRM a Brabham Climax, které doplňují vítěze cen.