Aristokracie a box – jak se markýz rozhodl vymyslet pravidla tohoto sportu

.

"Byl to dobrý boj?"ptá se americký profesionální boxer a mistr světa z let 1935 až 1937 James Braddock, zotavující se z knockdownu.

Příval úderů mezi dvěma lidmi bojujícími o dominanci se na první pohled jeví jako sport s jednoduchými pravidly: silnější vyhrává, slabší prohrává. Takové tvrzení by platilo pro většinu kontaktních sportů, ale ne pro jeden z nejstarších, kterým je box. Pěstní souboje soutěživé povahy patří k tradicím starověké Hellas. Později podobné souboje praktikovala také řada slovanských národů. Moderní myšlenka boxu však nepřekvapivě pochází od Angličanů, kteří milují řád, pravidla a disciplínu.

Kdo je otcem boxu?

Pokud tuto otázku položíte náhodné osobě, možných odpovědí je několik: Jack Dempsey, Muhammad Ali, Mike Tyson nebo Anthony Joshua – odpověď, která se nepochybně objeví, pokud je otázka položena někomu narozenému po roce 2010. Samozřejmě zde výklad dotazování je klíčové a mění každý z výše uvedených předpokladů špatně.

Odpověď, kterou by dalo jen málo a málo čtených znalců, je John Sholto Douglas, devátý markýz z Queensbury. Soutěživý aristokrat, vychovaný v tradicích monarchie, gentlemanství a není divu, i sportovního ducha, cítí zběsilou potřebu „vnést řád“ do jinak mocensky dominantního souboje. To vše se stalo v roce 1867, ačkoli o století dříve si boxerské zápasy našly místo i v Royal Theatre v Londýně. Mnozí s jeho rodem také pořádají takové akce pro zábavu nebo sázkové účely, ale kdo a jak určí vítěze, když pravidla nejsou jasná? Začíná to technickými rozměry sportu – velikost prstenu, délka boje. Znamená to, i když jinými slovy, dostat se do situace „knockout“ nebo „knockdown“ pro jednoho z protivníků. Pro muže podobných hodnot jako markýz z Queensbury je rovnost prvořadá. Jasně uvádí stejné podmínky, za kterých oba soutěžící bojují, a zavádí používání rukavic – vždy nových a pevných. Do 12 bodů tak sbírá pravidla, součást oficiálních pravidel, kterým moderní box podléhá dodnes.

.