White Can't Jump – opravdová sportovní filmová klasika

White Can't Jump – opravdová sportovní filmová klasika

Komedie, kterou musí vidět každý fanoušek

White Can't Jump je opravdová klasika, pokud jde o sportovní filmy. Je to komedie o dvou basketbalových geecích – černém a bílém – kteří se snaží jeden druhého přechytračit. Je to film o loajalitě, zradě, který svým jazykem a dobou dokonale zapadá do stylu 90. let, kdy byl uveden, a rychle si získal oblibu nejen ve Spojených státech, ale i po celém světě. Je to hodně zábavné a zároveň nabízí několik docela moudrých momentů.

Akce se odehrává na venkovních asfaltových basketbalových hřištích v Los Angeles a konkrétně na Venice Beach ve čtvrti Crenshaw. Tam se na zápasy mezi amatéry sází peníze. V hlavních rolích Wesley Snipes a Woody Harrelson. Snipesova postava se potýká se svým hlavním zaměstnáním kvůli poklesu ekonomiky a snaží se vydělat nějaké peníze navíc hraním basketbalu. Billy Hoyle, kterého hraje Harrelson, má komický vzhled praštěně se usmívajícího podivína, který nosí volné šortky, klobouk dozadu a vypadá příliš roztržitě, což vede oběti k sázce, že prohraje své zápasy. Nepotřebuje peníze, ale jeho vítězství mu přinášejí neuvěřitelné potěšení a polechtají jeho ego.

Film nám ukazuje, jak se hraje basketbal v drsném městském prostředí, a režisér Ron Shelton, který je zároveň scenáristou, si plně uvědomuje, jak jeho postavy mluví a jednají. Spoléhá na spoustu výsměchu a vychloubání, díky čemuž je použitý jazyk jednou z velkých zbraní filmu. Jeho energie a duch působí zcela neúmyslně a působí, že herci vypadají jako nadaní improvizátoři. Originalita jen podtrhuje její trvalý efekt. Hrubé urážky byly nahrazeny vysoce kreativními a zvláštními, ale dobře znějícími hrubými výrazy, které pochopíte pouze tehdy, když se na tento filmový kousek podíváte sami.

Zajímavé je, že to není jen basketbalový film. Režisér, který se o čtyři roky dříve blýskl jinou sportovní komedií, ví o sportu i o tom, jak působí na seniory. Uvědomuje si, jak může vzhled chlapců ve hře rozmazat realitu mužů. V White Can't Jump mají hlavní postavy ženy, které požadují, aby byly mnohem mužnější, než to, co předvádějí na basketbalovém hřišti.

Billyho přítelkyně pochází z Portorika v podání Rosie Perez, která si získala mnoho fanoušků jedním z nejzábavnějších sportovních komediálních představení všech dob. Její vedlejší role, která herečku představuje v jiném světle, než je známá, si zaslouží minimálně nominaci na Oscara. Postavy Harrelsona a Pereze mají nadšený fyzický vztah, který je zpracován s osvěžující přímostí.

Navzdory očekávání postrádá "Whites Can't Jump" sexuální scény. Nahrazuje je přátelské teplo, které se projevuje pohodlím s nahotou. Často máte ve filmech pocit, že je herci v milostných scénách nacvičili až do bolesti a každý snímek je propočítán do těch nejjemnějších nuancí. Perez a Harrelson zde vytvářejí postavy, které se znají a užívají si jeden druhého.

Na druhé straně Sidney Dean, postava Snipese, je ženatý a jeho domácí život je mnohem komplikovanější. Jeho manželku hraje Tyra Farrell. Deanova denní práce však nemůže platit účty a nestačí na uživení rodiny s dětmi, takže potřebuje peníze navíc.

Neustálá shledání a spory mezi Sidneym a Billym vedou ke schopnosti filmu poskytnout předvídatelný sportovní vzorec vedoucí k velké skutečné hře. Ale i v tomto díle jsou překvapení.

White Can't Jump je báječná komedie s optimistickou náladou, nádechem smutku a sladkosti, díky čemuž je mnohem lepší, než by dokázal samotný děj.