Největší boxer, o kterém jste možná ani neslyšeli

.

Dokážete si představit, že nejhorší diktátor v moderních dějinách světa, Adolf Hitler, je bezmocný nad čímkoli, zvláště na úsvitu své nadvlády nad Evropou? Nebo že německý boxer s židovským trenérem byl ústředním bodem nejturbulentnějších časů v Evropě a ve světě? Přesně takový je příběh Maxe Schmelinga – jedné z velkých legend německého boxu, který je dodnes jedním ze skrytých symbolů dobra z druhé světové války.

Schmeling pochází ze skromné rodiny a box se ukázal být jeho oborem v 7 letech, kdy si všimli jeho bezmezného talentu. Do historie se zapsal jako první Evropan, který vyhrál světové tituly v boxu, stejně jako šokující sportovec, který ukončil absurdní dominanci amerického boxera Joe Lewise. To je ale jen malá část německé zajímavé vizitky.

Schmeling vstoupil do zápasu s Lewisem jako absolutní outsider, ale udělal jedno z největších překvapení v historii tohoto sportu, protože americký bojovník měl v té době 27 výher z 27 zápasů.

Po vítězství v roce 1936 se ale nechtěně stal symbolem nacistické propagandy, ačkoli nacistou nikdy nebyl. A tím začínají jeho problémy. V této době byl Schmelingův trenér Žid, a přestože mu Hitler nařídil, aby ho propustil, boxer "rozkaz" nepřijal a zůstal věrný svému trenérovi. Hitler však zareagoval překvapivě, nechal Schmelinga zdánlivě vítězným, ale jeho vítězství prohlásil za symbol „árijské nadvlády“, čímž Schmelingovi v následujících letech dodal špatný obraz.

O dva roky později, v roce 1938, následovala odveta, ve které Lewis vyhrál knockoutem v prvním kole. Poté Schmeling bojoval v Americe a byl považován za absolutního nacistu. Boj byl v USA prezentován jako konflikt dobra a zla a americký prezident Franklin Roosevelt dokonce Lewise před bojem pozval do Bílého domu a vyzval ho, aby Schmelinga porazil.

"Když se teď ohlédnu zpět, jsem rád, že jsem prohrál." Jen si představte, jaké by to bylo, kdybych vyhrál a vrátil se vítězně do Německa. Nacisté mi hodlali dát medaili, i když jsem s nimi neměl nic společného. Po válce by mě mohli prohlásit za válečného zločince“, říká Schmeling o bojích v USA.

Porážka je pro Schmelinga „požehnáním“ i „trestem“. Dobrou zprávou pro něj je, že se od něj lidé z režimu distancují, ale zároveň už jeho vliv není tak vážný. Přestože udržuje dobré vztahy s Hitlerem a má časté antagonismy s Josefem Goebbelsem, dostává se pod silný tlak, aby propustil Joea Jacobse (jeho trenéra) a odloučil se od své manželky (Češka Anna Ondra). Nejenže se postavil proti této myšlence, ale v průběhu let sehrál klíčovou roli při záchraně životů několika Židů, kteří byli během Hitlerova režimu brutálně potlačováni.

Z velké části, aby ochránil sebe a své blízké, vstoupil jako výsadkář do speciálních výsadkových jednotek Wehrmachtu. Bohužel se při tréninku vážně zraní a dlouho se zotavuje v nemocnici.

Schmeling byl výsadkář na východní frontě a při výcviku v Rumunsku si v roce 1943 poranil nohu. Proto byl převezen na léčení do Bělehradu, kde strávil několik měsíců v srbském hlavním městě.

Po válce Schmeling sotva přežil a byl nucen vrátit se do ringu pro peníze. Bojoval ještě pětkrát, než ho v 10. kole ve 48 letech vyřadil Walter Neusel. Nakonec však svou kariéru zakončil s 56 výhrami a 39 knockouty a návrat k boxu mu vydělal dost peněz na rozjezd vlastního podnikání.

Díky klidnému životu po válce a rodinnému štěstí se dožil přes 100 let. Zemřel v roce 2005 ve svém vlastním domě v malém městečku Honestat.

.