První mistrovství světa v basketbalu

Ve snaze učinit basketbal populárnějším po celém světě se Mezinárodní basketbalová federace rozhodla, že je čas vytvořit mistrovství světa v tomto sportu – stejně jako se podobné mistrovství již léta koná ve fotbale. Rozhodnutí padlo během olympijských her v roce 1948 a o dva roky později se konalo první mistrovství světa v basketbalu.

Kde?

Zajímavostí je, že téměř žádná země nechce riskovat, že se stane šampionem stále nepopulárního sportu. Kandidátů je málo a nelehký úkol zajistit infrastrukturu pro první mistrovství světa ve sportu na sebe nakonec bere Argentina. Hostitelským městem je hlavní město Buenos Aires a zvoleným místem je Luna Park.

Když?

Mistrovství se konalo 13 dní - od 22. listopadu do 3. října 1950.

Formát?

Původní představa je, že zúčastněných týmů bude 8 - 3 nejlepší z posledních olympijských her (Francie, Brazílie, USA), dva nejlepší týmy v Jižní Americe (Uruguay, Chile), vítěz EuroBasket (Egypt), vítěz Asie (Jižní Korea) a hostitelská Argentina. Korejci a Urus odmítli účast a pozvánky byly zaslány do Španělska, Jugoslávie, Ekvádoru a Peru. Týmy jsou tedy 10.

Formát je extrémně zvláštní, jde o kombinaci vyřazovací fáze, po níž následují finálové skupiny. V eliminacích je navíc možnost kvalifikovat se do mistrovské skupiny, kdy se poražené týmy střetnou v „odvetných zápasech“. Do mistrovské skupiny tak vstupují například Chile a Francie, které prohrály první zápasy ve eliminacích s USA, respektive Argentinou.

Skupina šampionů

Vítěz turnaje je určen ve finálové skupině 6 týmů, kdy každý hraje proti sobě. Poslední den turnaje jsou totiž dva favorité - Argentina a USA a oba týmy mají na kontě 4 výhry a žádnou prohru. Poslední setkání v turnaji je mezi oběma týmy.

V něm "gauchos" vyhráli rozhodně 64:50 a stali se prvním mistrem světa v basketbalu. Nejužitečnějším hráčem byl vyhlášen Oscar Furlong, který je nejlepším hráčem Argentiny s průměrem 11,2 bodu. Výstup není na turnaji nijak velký, pouze 6 hráčů nahrává v průměru 10 bodů na zápas

Bronzové medaile putuje do Chile, které si v urputném boji s Brazílií dokázalo vybojovat místo na žebříčku cti. Oba týmy končí ve finální fázi se stejným počtem výher a proher (2 výhry, 3 prohry), ale v přímém střetu Chilané porazili 51:40.

Pět nejlepších v turnaji je následující: Oscar Furlong, John Stanich (USA), Rufino Bernedo (Chile), Alvaro Salvadores (Španělsko) a Ricardo Gonzalez (Argentina). Vedoucím střelcem turnaje byl Salvadores s průměrem 13,8 bodu na zápas, ačkoli Španělsko skončilo předposlední v tabulce.

Nejkurióznějším momentem turnaje je zápas "La Roja" proti Jugoslávii, kdy reprezentanti balkánské země odmítají respektovat hymnu svého rivala, a pak nechtějí jít na parket proti Španělům. To si vyžádalo vítězství 2:0 ve prospěch Španělska.

.