Evander Holyfield - ztělesnění snu

.

Pro své tradice a doslova staletou historii nepatří box náhodou k nejzajímavějším a nejsledovanějším sportům. Ačkoli je rozšířený, existuje jen málo těch, kteří dokážou zanechat stopu. Nepochybně to vede k hádkám o to, kdo je největší, ale ve sportu, kde je individuální výkon vším, je možností mnoho. Jedním z nich je Evander Holyfield.

Holyfield je jediným profesionálním boxerem, který vyhrál 4x titul mistra světa v těžké váze. Navíc jediný absolutní mistr světa, který současně držel pásy v těžké i polotěžké váze.

Evender se začal věnovat boxu, když mu bylo 8, ačkoli byl v té době vášnivým fotbalovým fanouškem. Jako většina boxerů i Holyfield začínal v amatérském boxu. Jeho nejprestižnější ocenění tam bylo v roce 1984, kdy získal bronzovou medaili na olympijských hrách v Los Angeles. V tréninku byl Američan připraven o boj o zlato poté, co v semifinále knokautoval svého soupeře po signálu k zastavení boje. To vede k přímé diskvalifikaci a olympijský titul je udělen bez boje Antonu Josipovičovi.

Tehdejší pravidla amatérského boxu mu podle Holyfielda vzala požitek a šanci na skutečné souboje, což ho přivedlo k logické volbě stát se profesionálem.

Jeho debut tam proběhl ve stejném roce - 1984. O dva roky později, po 15kolovém střetnutí s Dwightem Muhammadem Qavim, Holyfield triumfoval s titulem světové organizace WBA v polotěžké váze. 1987. Porazil Rickyho Parkeyho a získal světový titul IBF. O rok později přidal na své opasky další titul WBC a stal se absolutním mistrem světa. Tím jeho cesta polotěžké váhy končí. Holyfield útočí na těžké váhy. Tam zaznamenal 36 výher, 4 prohry a 1 remízu. Na rozdíl od většiny boxerů těžké váhy vyhrává pouze 30% svých vyřazovacích zápasů. To je také procento soubojů, které po ukončení kvůli jasné přesile skončily v jeho prospěch. Všechna tato čísla mluví za jedno – Evander Holyfield není bojovník, ale taktik, který má prostě rád barvy.

13. listopadu 1992 však přišla první prohra. V utkání na 12 kol rozhodčí ocenili úspěch Riddicka Bowea na body. O rok později se Holyfield pomstil, ale rivalita mezi oběma tím neskončila. 4. listopadu 1995 se nad Američanem opět tyčil stín Riddicka Bowea. Bowe vyhraje v kole VIII podáním. Toto je Evanderova jediná ztráta před posledním gongem. Ukáže se, že důvodem není špatná forma, ale v nejhorším případě zdravotní důvod, který Holyfielda donutí shodit rukavice. Američan má poškozenou srdeční chlopeň. Doktory poslouchá jen rok, protože jeho chvíle hvězdné slávy teprve přijde a titánský střet se teprve musí odehrát.

Spolu s nepochybnými úspěchy Evandera Holyfielda drtí v ringu jeho paralela hororu - Mike Tyson. Velký boj je 6. listopadu 1996. Tyson byl právě propuštěn z vězení. Hysterie kolem bitvy je náboženská. Černý Tyson se inkarnuje jako muslimský mesiáš a Holyfield odpovídá prostřednictvím principů křesťanství.

Bookmakeři nedávají Evanderovi vs. Tysonovi moc šancí. Holyfield však odehrál jeden ze svých nejskvělejších taktických zápasů a dokázal opak. V XI kole prohraje monstrum Tyson. Brzy se blíží odveta. Dinosaurus je rozzuřený a připravený udělat cokoliv, aby se pomstil. Evanderova dominance však učiní Tysona bezmocným a v klinči si ukousne část ucha a vyplivne ho, za což je diskvalifikován a označen. Holyfield je na piedestalu a vejde do historie.

.