Největší boxeři 70. let - ČÁST 2

Největší boxeři sedmdesátých let - DÍL 2

Pět nejlepších, které byly součástí největší sportovní dekády

V prvním díle našeho žebříčku nejlepších boxerů 70. let jsme vás již potkali s Bobem Fosterem, Josem Napolesem, Joe Frazierem, Carlosem Saratou a Wilfredem Gomezem. Ale kdo je pět nejlepších z pravděpodobně nejsilnější dekády tohoto sportu? Zde je odpověď.

Pátý je nikaragujský jezdec Alexis Aguelo. Bosqueur, kterého odborníci považují za největšího ze všech dob v kategorii super pérové váhy. El Flacco Explosivo, nebo výbušný malý kluk, jak se mu přezdívalo, byl jedním z nejdominantnějších šampionů ve sportu v 70. letech. Arguello získal svůj první titul mistra světa v pérové váze v roce 1974, když porazil Rubena Olivarese. O čtyři roky později se přesunul do další kategorie a okamžitě sebral pás Alfreda Escalera v opravdové krvavé lázni. Následovaly úspěšné obrany proti zavedeným boxerům jako Bobby Chacon, Ruben Castillo a Rafael Limon. V 80. letech vyhrál Arguello také titul v lehké váze a zapsal se do historie tím, že nikdy neztratil tituly mistra světa, které získal. Jeho prohra ve 14. kole s Aaronem Priorem v roce 1983 byla jedním z nejvíce vzrušujících zápasů příští dekády.

Je na čase věnovat pozornost i závodníkům v těžké váze. George Foreman vstupuje do top 4 našeho žebříčku. Ihned po zisku olympijského zlata v roce 1968 bylo jasné, že Muhammad Ali a Joe Frazier budou mít vážnou konkurenci. V roce 1973 získal titul mistra světa a Frazierovi uštědřil první prohru v profesionálním ringu. Způsob, jakým Big George vyhrál tento zápas, se zapsal do historie jako jedno z nejpozoruhodnějších vítězství. Texaský bojovník v prvních dvou kolech šestkrát srazil soupeře k zemi, než rozhodčí souboj zastavil. Následoval rychlý úspěch nad Kenem Northernem a další výhra nad Frazierem v odvetném zápase. Mnoho lidí si myslelo, že jeho kariéra skončí po potupné prohře s Muhammadem Alim v roce 1974, ale on se odrazil a vyhrál proti Ronu Lyleovi v tom, co se v jeho dalším zápase ukázalo jako podívaná. Po prohře s Jimmy Youngem v roce 1977 si však dal 10letou pauzu, než se v roce 1987 nečekaně vrátil.

V prvních třech najdeme jméno Carlos Monzon. Argentinec, v bulharštině přezdívaný „Escopeta“ nebo „The Gun“, je dalším boxerem, o kterém lze říci, že je nejlepší ve své kategorii. Ale s konkurenty, jako jsou Sugar Ray Robinson a Marvin Hagler, je těžké ho postavit na první místo v historii střední váhy. Monson se stal mistrem světa v 70. letech, když ve 12 kolech zastavil skvělého Nina Benvenutiho. O šest měsíců později vyhrál i odvetu proti Italovi, ale tentokrát mu stačila tři kola. V dekádě, o které mluvíme, vyhrál dva zápasy s Emilem Griffithem, s přehledem si poradil s Bennym Briscoem a Josem Napolesem. V roce 1977 ukončil svou kariéru šampiona těžkým rozhodnutím nad Rodrigem Valdezem.

Roberto Duran zůstává na úpatí vrcholu. Boxer panamského původu je známý pod svou přezdívkou „Hands of Stone“ a nejlépe se proslavil svým výkonem v 80. letech, kdy svou první prohru uštědřil Sugar Ray Leonardovi v zápase o titul welterové váhy. Předtím se však na scéně objevil jako možná největší boxer v lehké váze vůbec. Jediným dalším člověkem, který může o tento titul tvrdit, je Benny Leonard. V lehké váze je Duran opravdovou silou, spojuje svou neutuchající agresivitu, nekonečnou sílu a brilantní techniku, se kterou v divizi prostě není konkurence. Většinu dekády boxoval a měl jen jednu prohru, když přišel s Estebanem De Jesusem, kterého vzápětí dvakrát pomstil.

A první místo patří Muhammadovi Alimu. Boxer z Louisville je některými považován za nejlepšího ze všech dob, protože poté, co dominoval v 60. letech, odmítal být povolán do armády Spojených států a byl diskvalifikován na téměř čtyři roky, je zpět v takové dobré formě a pokračuje vítězství v těžké váze. Krátce před svými 30. narozeninami Ali v roce 1971 prohrál s Joe Frazierem, ale v odvetném zápase to vrátil Smokein Joeovi. O dva roky později si s ním dokázal poradit i Ken Norton, ale odveta proběhla úplně stejně – vítězství Muhammada Aliho. To však na něm zdaleka není to nejpůsobivější. V roce 1974 získal zpět světový titul a podařilo se mu vyřadit šampiona George Foremana, uvažovaného o budoucnosti v této kategorii boxu. Na konci dekády zůstal Ali nejen největší hvězdou tohoto sportu, ale jednou z největších hvězd mezi všemi sportovci. S 27 výhrami a pouze 3 prohrami si první místo v našem žebříčku rozhodně zaslouží, vzhledem k dlouhé nucené odmlce, ve které nemůže soutěžit v profesionálním ringu. Nejpůsobivější hity, kromě těch, které jsou uvedeny výše, jsou proti George Chuvalo, Oscar Bonavena, Ernie Shavers, Floyd Patterson, Jimmy Ellis, Ron Lyle a dva proti Jerrymu Quarrymu. Pokud existují lidé, kteří tvrdí, že celá historie boxu nám může nabídnout ještě větší než on, pak minimálně 70. léta nejsou schopni.